Historie fotbalového klubu SK Strupčice
Od jeho založení roku 1931 do září 1938
Výňatky z kronik:
Fotbal žije ve Strupčicích od roku 1913 a za tuto dobu prošel různými etapami ať již více, nebo méně rušnými a je třeba dodat, že ne všechny sloužily k jeho prospěchu. Od samotných jeho počátků až dodnes patří k fotbalovému životu obce mnohdy neviditelná, ale nezastupitelná mravenčí práce dobrovolných funkcionářů, nadšenců zapálených pro „kulatý nesmysl“ nešetřících svým volným časem, nehledíc často i na různé osobní oběti. Pro tuto zvláštní kategorii lidí je fotbal a vše co s ním souvisí drogou, která ho často dovede až za práh euforie, ale na druhé straně mu dokáže připravit silné dramatické prožitky kulminující jeho myšlení a cítění do oblasti kolapsu.
Než přistoupíme k seznamování čtenáře s vlastním průběhem zrodu fotbalového života ve Strupčicích, považujeme za nutné zmínit se stručně o poměrech, a to národnostních, sociálních a hospodářských, které přímo ovlivňovaly podmínky pro sportovní život v obci.
Na hranici okresů Most a Chomutov leží malá obec Strupčice, která počátkem dvacátého století byla obcí téměř výhradně zemědělskou převážně osídlená německým obyvatelstvem. Pouze několik zámožnějších sedláků se zabývalo cihlářstvím, což ale na uvedené poměry nemělo významný vliv.
V obci žilo přibližně 19 českých rodin, které byly roztroušeny i v okolních vesničkách, například v Hošnicích, Pošenpelci, Pesvicích, Všestudech, Malém Březně a Okoříně. Teprve příchodem nového nájemce zdejšího velkostatku, který patřil Lobkovicům, p Nohela bylo posíleno zastoupení českých obyvatel, neboť tento sebou přivedl nové zaměstnance z Roudnicka. Kolem roku 1908 v obci působila těžařská společnost „Lev a spol.“, která započala s přípravou na těžbu uhlí. Přímo v obci byly zahájeny přípravné práce na otvírku hlubinného dolu „Anna“, současně s těmito pracemi probíhala výstavba na tehdejší poměry velké tepelné elektrárny. Celý komplex byl uveden do provozu roku 1913. V této době se také stavěla lokálka z Vrskmaně do Počerad, která vedla přes Strupčice. Vznikající pracovní příležitosti byly příčinou dalšího přílivu obyvatelstva, což mělo za následek pozvolnou změnu charakteru obce. Přibývalo českých rodin a tím i českých dětí, kterých byl již nadpočet na českou jednotřídku. Až do roku 1919 odkládaly úřady vyřízení žádosti o otevření české jednotřídní obecné školy a tak po celou tuto dobu museli české děti navštěvovat školu německou, kde byly často vystaveny různým formám persekuce ze strany jak dětí, tak učitelů německé národnosti. Po vypuknutí I. světové války přicházely další slovanské rodiny z Haliče, Ukrajiny i Polska. Jednalo se o rodiny uprchlíků, ketré patřily mezi nejchudší v celé obci. Sociálně slabé skupiny obyvatel prožívaly v tomto období velice těžké chvíle, které skončily teprve v roce 1918 vznikem naší samostatné Československé republiky.
Oživením průmyslu se postupně zlepšovala životní úroveň v obci. Zabezpečení životních jistot odvedlo většinu obyvatel od existenčních starostí a vytvořilo prostor pro příjemnější využívání volného času. Jednou z možností jak se ve volném čase zabavit byl fotbal. Poznatky o této hře přinášeli do obce studenti, děti zámožnějších obyvatel, kteří studovali v Chomutově i v Praze a učňové, kteří jezdili za učením do měst. Okouzleni touto hrou stali se jejími nadšenými propagátory. V okolí jako první zapustil fotbal kořeny v Chomutově, kde byl v roce 1908 založen německý fotbalový klub „D.F.K. Komotau 08“ ( Deutscher Fussballklub 08). Číslo 08 si dal klub do štítu proto, že byl založen v roce 1908.
První signály o fotbalu ve Strupčicích byly zaznamenány kolem roku 1910. V tomto roce se hrálo ještě takříkajíc „nadivoko“, podnikaly se první kroky, hledal se vhodný prostor pro vybudování hřiště a hlavně se zjišťovaly informace potřebné k založení řádného klubu. Na sklonku roku 1911 byl založen fotbalový klub s názvem „D.F.K. Trupschitz“. Hřiště však neměl a tak se hrálo na návsi u Svatého Václava. Tenkrát náves neměla takový sklon, neboť silnice vedoucí z Okořína k Malému Březnu byla skoro o 2 metry výše než náves. Hřiště bylo malé, rozměry minimální (údajně ale odpovídaly), branky se vždy před utkáním zasazovaly a po utkání uklízely. První oficiální utkání se údajně uskutečnilo jako přátelské dne 20. dubna 1911 s DFK Rotenhaus (Červený Hrádek), kdy hlavními provozovateli byli v tehdejší době nepříliš oblíbení princové z rodu Hohenlohů Karel a Rudolf. Hrálo se údajně v bílých košilích, černých trenkách a černých punčochách, brankář měl rajtky a kožené kamaše zapůjčené vrchním strážmistrem Himbichem. Hrálo hlavně v upravených střevících. První sestava měla údajně tuto podobu:
Patrovský Karel
Ing. Tümmel – Ehmig Gustav
Borkovec Antonín - Pompl Josef – Hönig Josef
Ohnes Frant. – Kočka Frant. – Jacksch Adolf – Opat Karel – Damm Gus
Střídal: Eberhardt Rudolf
Utkání skončilo vítězstvím hostů v poměru 5 : 7 (poločas 2 : 3)
Střelci branek Strupčic: Damm G. – 2, Jacksch A. – 2, Kočka – 1
Hrálo se ještě několik dalších utkání, ale docházelo k častému rozbíjení oken a výkladů hlavně u kupce Eberhardta a řeznictví u Dömlů a tak se muselo hledat nové, odpovídající hřiště, aby se předešlo mrzutostem a stížnostem. Volba padla na louku Mermichovu, která také neměla takové rozměry, jaké by si dobrý fotbal zasloužil, ale pro začátek to stačilo. Louka se nacházela v místech, kde jsou dnes vysázeny topoly a olše pod bývalým kulturním domem, vedle silnice vedoucí na Malé Březno naproti rybníku. Lze konstatovat, že již v této zapouštěl fotbal v obci pevné kořeny. Perspektivní byla skutečnost, že obec měla své vlastní odchovance s velmi solidní výkonností. Byl to například Karel Vyšín, Otto Hauser, Emil Eberhardt, František Hönig, Karel Wirkner a další.
Hrálo se často, a to až do roku 1914, kdy se ve Strupčicích hrálo přátelské utkání s FK Mariaradschitz. Tento zápas se však nedohrál z důvodu vyhlášení mobilizace v jeho průběhu, neboť Rakousko-Uhersko vstoupilo do války se Srbskem, a to po atentátu na arcivévodu Ferdinanda a jeho manželku v Sarajevu. Bylo nadlouho poslední utkání, protože zakrátko rukovali i osmnáctiletí chlapci, aby hájili zájmy Rakouska a císaře pána. Povoláni byli i čeští chlapci jako Karel Vyšín, Karel Opat a další. Do Strupčic se jich nevrátilo hodně a zavzpomínat na padlé lze u pomníku padlých za I. světové války 1914-1918 na návsi u Svatého Václava.
Fotbal přišel ke slovu až po válce, a to v roce 1919. Až do roku 1923 se hrálo pod hlavičkou DFK Trupschitz. V této době došlo k rozmachu organizované činnosti mezi dělnickou mládeží německých sociálních demokratů, kteří založili novou sportovní organizaci s názvem „ATUS“ (Arbeiter Turn und Sportverband). Tato mimo tělesnou výchovu provozovala i jiné sporty jako např. fotbal, cyklistiku, házenou, kuželky, zpěv v kroužcích i ochotnická divadelní představení. Tato organizace si v krátké době vytvořila silnou členskou základnu a z důvodu jejího na tehdejší dobu zajímavého programu, který vyhovoval i fotbalistům přešel tehdejší DFK Trupschitz do ATUSu a pokračoval pod novou hlavičkou, a to A.T.U.S. Vorwärts Trupschitz. Do tohoto klubu vstoupili kromě nacionálních němců všichni bývalí hráči DFK, neboť to byli vesměs dělníci.
V ATUSu mělo uspořádání soutěží jiný charakter než v původním svazu. Nehrálo se ve výkonnostních třídách, ale každý klub se musel na jaře přihlásit do soutěže o okresního přeborníka, ty pak bojovaly o přeborníka kraje a vítězné kluby krajů hrály o titul svazového mistra.
Tato organizace měla i své vlastní rozhodčí. Byli velice kvalitní. Vynikali korektností při řízení zápasů a byli skuteční amatéři. Jejich odměna byla pouze cestovné a stravné, které v této době představovalo 6,--Kč, a to často ani nenárokovali.
ATUS hrál vedoucí úlohu ve Strupčicích až do roku 1932. Jeho výkonnost rychle stoupala, a to i zásluhou českých fotbalistů jako bratří Vyšínů, A. Najmana, A. Hudíka, bratří Zemanů J. Papeže a dalších. Klub byl po Jirkovu nejsilnějším mužstvem osmého okresu. V tehdejší době začaly ale neblahou úlohu sehrávat vztahy mezi českými a německými hráči díky negativnímu vlivu některých funkcionářů ATUSu. Přitom podíl českého obyvatelstva již v této době nebyl zanedbatelný. Po skončení války sílila konjuktura, průmysl potřeboval stále více hnědého uhlí, což vedlo postupně k otevření dalších dolů v okolí obce (Ondřej, Běta, Elektra). Tím se opět zvýšil příliv pracovních sil, hlavně dělníků převážně českého původu. Strupčice již nebyly jen obcí zemědělskou, ale i hornickou.
Stále častěji se hovořilo o možnosti založit první český klub v obci. První pokus se datuje do roku 1925 až 1926. Začalo se i hrát, byť jen přátelsky, neboť nově založený klub nebyl členem Čs.F.S. a nemohl tak hrát mistrovskou soutěž. Nový klub dostal název „S.K. Union Strupčice“. Union proto, že těžařská společnost a její doly ve Strupčicích se jmenovala „Důl Anna a Ondřej, uhelná akciová společnost Union“ se sídlem v Praze. Od této společnosti nebylo však možné mnoho očekávat, neboť byla zapletena do různých afér většího či menšího významu, takže na příspěvky pro nově vzniklý klub nezbývaly peníze. Ani hráčský kádr nebyl velký. Kádr mužstva se v této době pohyboval okolo 14 až 15-ti hráčů. Tím často vznikaly potíže s počtem hráčů hlavně z důvodu jejich zaměstnání. Z těchto důvodů nevydržel pokus o založení českého mužstva dlouho. Byla to škoda, protože koncem roku se do Strupčic přistěhovala řada dobrých fotbalistů, takže z těchto pro český klub nepříznivých okolností těžil hlavně ATUS.
Vztahy mezi českými a německými fotbalisty v ATUSu se ale nadále zostřovaly. Rozkol vyvrcholil následující příhodou: „ v roce 1929 se stal svazovým mistrem ASK Vorwärts Görkau (Jirkov), který za vítězství obdržel zájezd do Německa a Beneluxu. Těsně před odjezdem se Jirkovu těžce zranil brankář a Jirkov při shánění náhrady oslovil brankáře ze Strupčic, Antonína Hudíka. Dohoda byla jistá, vše probíhalo hladce, a proto bylo kupodivu, že Jirkov ustal v jednání a na zájezd odjel s jiným brankářem. Až za dva měsíce při setkání s hráči Jirkova u příležitosti utkání výběru okresu vyšla pravda najevo. Sekretář ATUSu zadržel doklady českého brankáře potřebné k výjezdu, nikoho neinformoval, takže to vypadalo jako by A. Hudík, od úmyslu odjet na zájezd s Jirkovem, odstoupil.
Nekorektní jednání ze strany ATUSu vedlo Antonína Hudíka k odchodu z tohoto klubu do DFK Kometau 08, a to v srpnu roku 1929. 1. srpna 1931 hrála v Chomutově Sparta Praha. Přijela v nejsilnější sestavě se všemi tehdejšími hvězdami a porazila Chomutov, za který v brance nastoupil A. Hudík, 6 : 2. Na utkání se přijel podívat pozdější dlouholetý funkcionář a hráč Sparty Strupčice Jula Braun, který po utkání očekával Antonína Hudíka před kabinami. Celou cestu spolu hovořili o kopané, až řeč stočila na možnost uskutečnit opět pokus o založení českého klubu ve Strupčicích. Po návratu do Strupčic přizvali k jednání ještě Antonína Najmana. Toto tříčlenné složení položilo základy potřebné pro vznik nového sportovního hnutí. Poučeni z předchozího neúspěchu začali nejdříve s vyřizováním všech potřebných formalit (legislativních i materiálních včetně zajištění hřiště v této době se již nacházejícího na místě pod dolem „Anna“ zvaném v současné době“Staré hřiště“). Tato práce jim zabrala téměř dva měsíce. Zbýval poslední úkol, a to zajištění hráčů. Konečné rozhodnutí založit český klub padlo na společné schůzce zájemců, která proběhla dne 15. října u Hönigů za účasti Juliuse Brauna, Antonína Hudíka, Antonína Najmana, Antonína Borovičky, Antonína Hablowetze a Bohuslava Borovičky, na kterém se dohodl i název nového klubu, pod kterým bude vystupovat. Název zněl:
„Sportovní Klub SPARTA STRUPČICE“.
Na ustavujícím jednání bylo zvoleno i vedení nového spolku ve složení:
Předseda Julius Braun
Sekretář Antonín Hudík
Pokladník Antonín Najman
Nový klub zahájil činnost dne 1. listopadu 1931 utkáním proti S.K. Souš a zvítězil v něm překvapivě 4 : 2, neboť SK Souš v této době měla velmi silné mužstvo (hrála o titul amatérského mistra ČSR). Za Spartu Strupčice v tomto utkání nastoupili:
Antonín Hudík
Hugo Vyšín - Antonín Najman
Antonín Borovička – Julius Braun – Max Moritz
Eduard Trinks – Oskar Schindler – Egyd Bierhanzel
Rudolf Zeman – Alois Zeman
Celkem klub sehrál do konce roku pět přátelských utkání, z toho čtyři vítězné.
V roce 1932 se Sparta přihlásila do mistrovské soutěže, tehdejší takzvané „Severozápadočeské župy fotbalové“, jejímž předsedou byl Jiří Raděj z Kopist.
Vedení klubu od roku 1933:
Ve vedení klubu se do roku 1938 vystřídala řada funkcionářů. Mezi ty, kteří stáli u kormidla Sparty po celé krátké předválečné období, patří:
Antonín Hudík, Jula Braun, Pavel Schück, Antonín Najman, Josef Hudík,
Nadějně se rozvíjející a stoupající úroveň českého fotbalu ve Strupčicích byla od roku 1937 narušena sílícími národnostními třenicemi vzhledem ke stále stoupajícímu politickému vlivu Henleinovské strany působící v Sudetoněmeckém pohraničí, ve kterém se nacházela i naše obec. Důsledkem bylo odhlášení řady hráčů německé národnosti z obavy před možnými persekucemi ze strany Henleinovců. Vývoj událostí vyvrcholil v roce 1938. Výsledkem politiky naší tehdejší vlády byla „Mnichovská zrada“ našich spojenců Francie a Anglie. Na základě jejich jednání s Německem a Itálií vznikla dohoda, která Československu nadiktovala odstoupení Sudet Němcům, k čemuž došlo 30. září 1938. Žádný, kdo podobné okamžiky neprožil „na vlastní kůži“ si nedovede představit jaká nálada plná zoufalství bolu a ponížení zavládla mezi českými obyvateli pohraničí po zprávě ministerského předsedy, armádního generála Syrového.
Dne 11. září 1938 sehrálo mužstvo Sparty Strupčice své poslední utkání. Vedení klubu zajistilo trofeje získané za krátkou dobu svého působení, které po neúspěšném pokusu uskladnit na ČSSF v Praze odvezl nakonec Antonín Hudík do Tábora. Vypukla II. světová válka. Neblahý osud pak všechny rozvál po území celé republiky. Nikoho tenkrát ani ve snu nenapadlo, že po skončení války se s řadou členů, ať již fotbalistů, nebo funkcionářů, již neshledá.
Výňatek ze závěru „Pamětní knihy S. K. SPARTA STRUPČICE“:
„Mělo-li by se státi, že mi zde, obec Strupčice, měli býti přiděleni k sousední říši, prosíme Vás, kteří uschovávali trofeje téměř osmileté činnosti naší neúnavné práce, abyste při pohledu na tyto vzpomněli někdejší činnosti Sportovního klubu SPARTA ve Strupčicích, který v ničem nezůstal pozadu za lépe situovanými kluby a vždy v plném vědomí odpovědnosti vykonávali vše pro národ a stát.“
K obnovení aktivit klubu došlo po válce. K velké škodě se nedochovaly ucelené materiály z tehdejší činnosti kromě několika fotografií nepříliš dobré kvality, a to až do padesátých let.
Fotografie mužstva z roku 1947
stojící zleva: Hablowetz, Vostrý, Malý, Třešňák, Čermák, Štěpánek, Janda, Rada
v popředí klečící: Vítovský, Hudík Antonín, Kühn Josef
Koncem padesátých let se začal formovat kolektiv mladých fotbalistů, který se na úrovni okresu začal výrazně prosazovat. V dorostenecké kategorii, zhruba v polovině šedesátých let, nenašel v okresním přeboru přemožitele. Vzhledem k ekonomické situaci jej však tehdejší vedení nepřihlásilo do vyšší soutěže. Postupný přechod do kategorie dospělých přinesl vzestup výkonnosti prvního mužstva, který vyvrcholil v roce 1967 vítězstvím v okresním přeboru a postupem do I. A třídy krajské soutěže. Vstup do této soutěže nebyl nikterak slavný. Po skončení podzimní části soutěže bylo mužstvo v pásmu sestupu. V zimním přípravném období ale podstoupilo tvrdou zimní přípravu pod vedením Ladislav Močka a Jiřího Zimáka. Hlavně díky tomu na jaře vyběhlo na fotbalové hřiště úplně jiné mužstvo. Do Strupčic se přestalo jezdit pro body, naopak to byli naši hráči, kteří začali mistrovské body vozit i ze hřišť soupeřů. Díky tomu se povedlo soutěž udržet i pro další léta.
Mužstvo, které vybojovalo postup do krajské soutěže
Nahoře stojící: Ladislav Močko, František Michl, Jan Vild, Antonín Szegeny, Hugo Štěpánek, Jaroslav Šťastný
Dole: Emil Luxík, Reinhold Harant, Karel Šulc, Adolf Třešňák, Roland Šmat, Alois Římal
Na fotografii chybí Jan Petro, Heinz Müller, Ondřej Klicpera, Jiří Skalický a Jaroslav Hess.
V prvním ročníku byl kádr byl doplněn vlastními dorostenci (Jan Marko, Jaroslav Vostrý), na post pravého obránce pak přišel Antonín Kříček. V dalších letech mužstvo doplnili Zdeněk Vostrý, Josef Pěnkava, František Juliš a Jaroslav Juliš.
Pro strupčický fotbal byl konec šedesátých let a léta sedmdesátá velmi příznivým obdobím. V této době navštěvovalo strupčickou školu podstatně více žáků, než v pozdějších letech. Třídy A a B v jednotlivých ročnících byly v této době běžné. Zájem o fotbal byl značný, a to i díky škole, ve které působil Ladislav Močko, nejprve jako učitel, později ve funkci ředitele. Fungovala mládež, logickým vyústěním bylo založení dalšího mužstva dospělých, které nás reprezentovalo v okresní soutěži.
K zásadnímu obratu došlo začátkem osmdesátých let, kdy došlo k vyhlášení stavební uzávěry pro obec z důvodu těžební činnosti přilehlých povrchových hnědouhelných lomů Jan Šverma a Vršany, hlavně pak založení výsypky mezi obcemi Strupčice a Malé Březno v ochranném pásmu obou obcí. Obec čekala likvidace. Důsledky se dostavily záhy. Ze střediskové obce se stala obec spádová, z důvodu nulové perspektivy ji začala opouštět mladší generace. Během necelých deseti let se razantně změnila věková skladba obyvatel, což se negativně promítlo hlavně na absenci dětí. Výrazný úbytek mládeže poznamenal klub velmi tvrdě. V této době nebyl schopen obsadit ani jedno mužstvo v kategorii mládeže. Tato situace se projevila zákonitě v kategorii dospělých. Generační problém vedl k poklesu kvality strupčického fotbalu, důsledkem byl v roce 1989 sestup do okresního přeboru.
Počátek devadesátých let byl pro obec dalším veledůležitým milníkem historie. Změna poměrů přinesla zrušení stavební uzávěry a s tím samozřejmě možnost návratu k normálnímu stavu. To ale nebylo možné ze dne na den. Zhruba desetiletá stavební uzávěra obec těžce poznamenala a všem bylo jasné, že návrat k podmínkám z konce sedmdesátých let nějakou dobu potrvá. Stejně na tom byl i Sportovní klub. Kádr pomalu stárl, doplňování probíhalo sháněním hráčů odjinud. Bylo jasné, že jde o řešení dočasné a pouze návrat k práci s mládeží nás může zachránit. Obnovení těchto aktivit lze datovat od roku 1997. Ve spolupráci s místní ZŠ byl proveden nábor z řad školáků. Akce se zdařila a do tréninků se zapojilo více jak 30 dětí, se kterými začal pracovat tým vedoucích a trenérů ve složení Zdeněk Vostrý, Pavel Glas, Bronislav Kindl, Antonín Szegeny, Luboš Kučera a další. Z hlediska fotbalové abecedy odvedl v této fázi výchovy zásadní práci Zdeněk Vostrý. Chlapci fotbalově rostli velice rychle. O strupčické mládeži se začalo mluvit s uznáním. Jejich výkonnost posléze přesáhla úroveň okresu a naše mládež začala prohánět soupeře i v krajských soutěžích. V roce 2002 se mužstvo starších žáků probojovalo do I. A třídy krajské soutěže
Fotografie mužstva starších žáků – vítěze OP v ročníku 2001 – 2002
V tomto kolektivu se začalo tvořit jádro mužstva, které mohlo, za předpokladu že u fotbalu vydrží, pozvednout strupčický fotbal na vyšší úroveň. Na svůj věk se prezentovalo velmi kvalitním herním projevem. Mělo i potřebné osobnostní předpoklady. Další etapou na cestě fotbalového vývoje byl přechod do kategorie dorostu. Toto mužstvo trénoval Jaroslav Vostrý. Zde se celá parta sešla v plné síle a výsledkem bylo vítězství v okresním přeboru a postup do I. A třídy krajské soutěže staršího dorostu. Důležitým momentem pro jejich další vývoj bylo pochopení, že fotbalové umění je třeba podepřít i výbornou fyzickou kondicí. Kvalitní příprava na podzimní část soutěže katapultovala mužstvo, byť jako nováčka, mezi aspiranty na postup do krajského přeboru.
Vítězné mužstvo okresního přeboru dorostu v ročníku 2004 - 2005
V těchto letech naopak vrcholila krize mužstva dospělých. Boje o postup zpět do vyšší soutěže ještě v polovině devadesátých let se změnily v boj o udržení v okresním přeboru. Sesun na pomyslné fotbalové dno hrozil mužstvu v roce 2004, kdy jen shoda okolností pomohla Strupčicím k setrvání v okresním přeboru.
V následujícím soutěžním ročníku se ale v mužstvu dospělých již začali prosazovat dorostenci. Boje o udržení okresního přeboru se během tří let změnily v boj o postup a návrat zpět do krajských soutěží. Jak se později ukázalo, postup do I. B třídy v roce 2007 byl pouze začátkem. O dva roky později, v roce 2009 slavil tento tým další triumf, a to postup do I. A třídy. To ale nebylo jeho poslední slovo. V letošním roce vyhrál svou skupinu a poprvé v osmdesátileté historii klubu postoupil do krajského přeboru. Od roku 2007 vede mužstvo trenér Jaroslav Vaňous starší.
Díky zlepšené situaci v kádru hráčů si SK mohl dovolit přihlásit do soutěže B tým, který v letošním roce postupuje z okresní soutěže do okresního přeboru. Béčko je dobrou příležitostí k udržení výkonnosti pro hráče, kteří si z různých důvodů nemohou zahrát za A tým nebo pro dorostence k nasbírání zkušeností ze soutěže dospělých.
Klíčovým momentem úspěchu je dlouholetá a kvalitní práce s mládeží. Díky normálnímu fungování obce v tomto období se v současné době připravují další fotbalisté. Pod vedením Petra Šnajdra, Zdeňka Vostrého a Luďka Pěnkavy nás reprezentují v okresních soutěžích mužstva mladší a starší přípravky a mladších žáků. Díky kvalitní práci trenérů a vedoucích je na některých chlapcích již dnes patrné, že pokud vydrží, můžou navázat na výkony fotbalistů našeho A – týmu.
Sportovní klub se může pochlubit i velmi hezkým areálem. Ten nevznikl sám o sobě. Dovést jej do současné podoby znamenalo dlouholetou práci, kterou na něm odvedlo několik generací hráčů a funkcionářů. Z původního škvárového hřiště vzniklo hřiště travnaté za pomoci tehdejšího JZD, pod jehož hlavičkou klub řadu let vystupoval. Pravidelným ošetřováním se hrací plocha neustále zkvalitňovala. Důležitou součástí péče o trávník je zavlažování. Díky dotaci z akce „Zelený trávník“ bylo možné realizovat zavlažování přímo do hrací plochy. Postupně se vyměnily ochranné sítě za brankami. Pletivo na telegrafních sloupech vystřídaly bariery s kari-sítí, původní zábradlí kolem hřiště bylo vylepšeno doplněním trubkových mříží. Na štěrkovou přístupovou cestu k hřišti byl položen asfaltový koberec, a tak by se dalo pokračovat. Postupné zkvalitňování sportoviště probíhá v současné době i ve spolupráci s obecním úřadem. Hřiště tak důstojně doplňuje velmi pěkný sportovní areál obce, který leží v těsném sousedství hrací plochy.
Současní členové klubu v čele s devítičlenným výkonným výborem nezapomínají ani v dnešní době na své hráče a funkcionáře, kteří nedožili své životy a padli za oběť v koncentračních táborech ve druhé světové válce. Byli to: „Pavel Schück, dlouholetý předseda a pokladník, František Trnka, revizor, Alfred Schück, člen, Petr Schück, člen žákovského mužstva, Josef Šnajberk, člen a František Svoboda, člen“. Převzali jsme tak odkaz svých bývalých členů a funkcionářů a na počest jejich památce začali každý rok pořádat fotbalový turnaj, Memoriál hrdinů. V letošním roce proběhne již 62. ročník tohoto turnaje.
Činnost staré gardy – nejúspěšnější období od druhé poloviny osmdesátých let a devadesátá léta. Základ tvořili hráči úspěšné party sedmdesátých let, později za nás nastupovali hráči i z jiných klubů. V období své vrcholné aktivity sehráli za rok více zápasů, než výkonnostní hráči. Svou činnost ukončila v roce 2004. Organizačně ji zajišťoval Hugo Štěpánek.
V současné době stará garda obnovuje aktivitu. Hlavními organizátory jsou Luděk Pěnkava a Jan Zádrapa.
Změny názvu klubu v jeho historii:
1931 – 1950: SPARTA
1950 – 1964: BANÍK
1964 – 1996: JZD
Od r. 1996: SK
80 let historie Sportovního klubu Strupčice
Rok 2011 je rokem, ve kterém slaví klub významné jubileum, 80 let od svého založení. Začátky nebyly jednoduché
