Ohlédnutí za podzimní částí mistrovské soutěže mužů ve fotbalu, I. B třídy krajské soutěže.

Podzimní boje o mistrovské body skončily. Na čele tabulky překvapivě, ale zaslouženě přezimuje mužstvo FK Blažim. Ale vraťme se k našemu mužstvu. O ostudných událostech při posledním mistrovském utkání na domácím hřišti již byla řeč. Provinivší se hráči dostali vysoké, ale zasloužené tresty. Honza Vrba si nezahraje 18 měsíců, Radek Baksa 12 měsíců. V jarních bojích o udržení v I. B třídě budou týmu určitě chybět. Ve Strupčicích byl a zatím stále je fotbal hlavním sportem. Je to krásná hra. Já osobně jsem ji věnoval již 50 let svého života. Ať jako hráči, funkcionáři nebo trenérovi mně fotbal přinášel převážně radost. Jako většina sportů, tak i fotbal má svá pravidla, kterými se musí všech 22 aktérů utkání řídit. Jejich dodržování je úlohou rozhodčích. Nemají to jednoduché. Leží na nich ohromná odpovědnost za regulérní průběh utkání. Stane se, že se to někdy se to nepovede. I rozhodčí jsou jenom lidé a dělají chyby. Vidíme to často i ve vrcholných soutěžích, které řídí ti nejlepší z nich. Pochopí to jen ten, který v sobě najde tu odvahu, vezme si píšťalku a jde fotbalový zápas odpískat. Najednou zjistí, že kromě něj je na hrací ploše ještě dalších 22 rozhodčích, kteří to zpravidla vidí úplně jinak (mluvím z osobní zkušenosti, taky jsem několik utkání řídil, ale většinou jako laik). Každý z aktérů utkání má o pravidlech slušné povědomí, ale ne takové, jako delegovaní rozhodčí, kteří jsou proškoleni a přezkoušeni ze svých znalostí a ty si pravidelně doplňují a ověřují formou testů na seminářích, které pro ně pořádá řídící orgán soutěže. Ve výhodě jsou samozřejmě arbitři, kteří fotbal sami hráli, a těch je většina. Je u nich předpoklad, že budou utkání řídit s větším citem pro hru. Každý z rozhodčích má svůj "metr" na řízení utkání, ale v zásadě by se měl vejít do ustanovení pravidel. Jejich výklad zdá se být dost variabilní. Jak jinak by se dalo vysvětlit několik případů, které v krátkosti popíšu. Viděl jsem udělení červené karty za zmaření jasné brankové příležitosti za podražení ze strany asi 5 metrů za půlící čárou. Obránce ve snaze vypíchnout útočníkovi míč zasáhl pozdě a útočník mu přepadl přes nohu. Posouzeno správně, útočník by šel sám na branku, ale od půlící čáry na cestě k brance se mohlo přihodit ještě cokoliv. Jiný příklad: "útočník se obhozením zbavil obránce v kruhu pokutového území a postupoval by sám na brankáře. Obránce ho srazil na trávník. Rozhodčí nařídil přímý volný kop bez udělení osobního trestu". Viděl jsem, jak rozhodčí proti jednomu mužstvu nenařídil dva pokutové kopy, vždy za hraní rukou v pokutovém území. Viděl jsem sražení útočícího hráče v jasné brankové příležitosti na značce pokutového kopu, po kterém letěl téměř 2 metry vzduchem. Rozhodčím posouzeno jako zákrok v mezích pravidel. Viděl jsem útočníka, který v brankovém území vykopl brankáři míč z náruče a jeho spoluhráč vstřelil branku. V jiném případě pomezní rozhodčí naprosto přesně, na vzdálenost asi 45 metrů, navíc v houštině hráčů, posoudil hru útočníka jako hrubé nesportovní chování, za což útočník dostal červenou kartu. Když jsem četl popis zákroku v zápisu o utkání, tak by postižený hráč musel mít zlomené obě podkolenní kosti. Žádné zranění v zápisu o utkání nebylo nahlášeno. Jak už jsem se zmínil, úkol rozhodčích v utkání není lehký a jsou to kolikrát tvrdě vydělané peníze. Je třeba ale říci, že na této výkonnostní úrovni hráči fotbal za peníze nehrají. Naopak musí i do kasy klubu přispět, aby měli pro zápas vše připravené. Hrají fotbal především pro radost. A na to především by měli myslet všichni, kteří se kolem soutěží na této úrovni pohybují.